Detailní informace o videu v programu GSpot

Téměř všechny současné DVD přehrávače zvládají kromě základního formátu DVD-Video také další formáty videa. Typicky umí AVI s kompresí videa MPEG-4 ASP a zvukem MP3 nebo AC3 (Dolby Digital). Toto se většinou zjednodušuje výrazem ?podpora DivX?, což je značně nepřesné. DivX není žádný formát, je to pouze kodek, který převádí video do formátu MPEG-4 ASP. Většina vlastníků těchto přehrávačů dříve nebo později narazí na video, které jejich přístroj nepřehraje. Obvykle hledají problém v kodeku použitém pro kompresi, což je obvykle naprosto mimo. Skutečná příčina je v tom, že skoro žádný ze současných přehrávačů nepodporuje formát MPEG-4 ASP kompletně. Pokud zjistíte (například pomocí testovacích vzorků) schopnosti svého přehrávače, můžete potom již dopředu na počítači prověřit, které video bude hrát dobře a které ne. Některé problémy lze potom na počítači poměrně lehce napravit. Pro analýzu MPEG-4 ASP videa poslouží nejlépe program GSpot, který zobrazuje velmi detailní informace. Pro běžné uživatele PC je těch informací ale příliš a nedokáží rozhodnout, co je podstatné a co není. V tomto článku všechny důležité parametry rozeberu a poradím, jak opravit některé běžné problémy. Program GSpot si můžete stáhnout ZDE.

Parametry videa zobrazené GSpotem

GSpot má informace rozdělené do tematických celků a pro zkušenějšího uživatele je to velmi přehledné. Zde je souhrn jednotlivých položek a jejich význam:

Komprese videa

Codec: 4-písmený identifikátor (tzv. 4CC, Four Character Code) kodeku použitého při kompresi videa. Dá se velmi jednoduše změnit a vůbec nemusí souhlasit. DX50 v této ukázce například identifikuje kodek DivX 5, což ale vůbec neodpovídá skutečnosti.

Význam: Informace v políčku Codec je velmi důležitá. Je například známo, že jakmile zde přehrávače od SONY uvidí XVID, video odmítnou přehrát, protože to je podle nich pirátský kodek (Sony Pictures zatlačila na technickou divizi firmy, aby XviD kodek bojkotovala). Některé kodeky také používají 4CC, který není obecně známý a přehrávač takové video odmítne přehrát, přestože to dovede. Důležitý je totiž formát videa, nikoliv kodek, kterým bylo vytvořené. 4CC identifikace se dá velmi rychle změnit například prográmkem FourCC Changer, který je součástí instalace XviD kodeku. Proces je velmi rychlý a bezztrátový. Stolní přehrávače umí u AVI většinou pouze kompresi MPEG-4 ASP, která je maskována 4CC kódy DIV4, DIVX, DX50, XVID, 3IVX, FMP4, LMP4, HDX4 a dalšími. Spolehlivým řešením bývá změna na DX50. Pokud samozřejmě komprese videa není MPEG-4 ASP (viz. dále), změna 4CC nijak nepomůže.

Name: Skutečně použitý kodek včetně jeho verze načtený z hlavičky AVI souboru. Tato informace ale není pokaždé k dispozici.

Význam: Skutečný název kodeku je pouze informativní a neměl by mít na přehrávání videa žádný vliv.

MPG4: Vpravo zeleně svítící MPG4 znamená, že video je ve formátu MPEG-4 ASP. MPG2 značí logicky MPEG-2 a H264 znamená formát MPEG-4 AVC alias H.264.

Význam: Jak již bylo řečeno, většina stolních přehrávačů zvládá pouze částečně MPEG-4 ASP v AVI kontejneru. Plno přístrojů přehraje také MPG soubor s MPEG-2 kompresí, některé nejnovější přehrávače zvládají i kompresi MPEG-4 AVC (většinou v MP4 nebo TS kontejneru).

NVOP-PB/DF: Nulové snímky. A to pro použití v Packed Bitstream nebo skutečně neexistující snímky (DF).

Význam: Některé přehrávače mají problémy s klasickými NVOP - DF snímky. To jsou snímky, u kterých se kodek rozhodl, že jsou předchozímu tak podobné, že je vynechá a pouze instruuje dekodér, aby předchozí snímek zduplikoval. Některé přehrávače toto nepochopí a mají s přehráním takového videa problémy. Packed Bitstream (NVOP – PB) je jedna ze 2 metod (původně vymyšlená tvůrci DivX kodeku), jak dostat do AVI kontejneru video s B-frames. Prastarý a omezený AVI kontejner toto jaksi principiálně nezvládá, a tak se vymýšlejí různé obezličky. Asi je tu celkem zbytečné rozebírat, jak to celé funguje. Nutné je vědět, že NVOP i Packed Bitstream dokáží některým přehrávačům zatopit. Zatímco klasické NVOP (když svítí zeleně DF) z videa odstranit nelze, Packed Bitstream lze rozbalit a video bez ztráty kvality v relativně krátkém čase překonvertovat. Umí to například programy MPEG4 Modifier a Avidemux.

PVOP: P - frame, předvídaný snímek, klasická technologie MPEG komprese, kdy se snímek odvozuje jako změna od předchozího.

Význam: Video bez PVOP sice existovat teoreticky může, ale prakticky to je nesmysl. PVOP budou asi u každého MPEG videa se kterým se potkáte.

BVOP: B - frame, obousměrně předvídaný snímek. Je uložen jako jako změna mezi předchozím i následujícím snímkem.

Význam: B-VOP jsou naopak už technologií, která tak standardní není. Poprvé so objevila až v kodeku DivX 5 PRO, ale dnes jí používají téměř všechny kodeky - XviD, LMP4, ND atd. Je samozřejmě zcela platnou součástí MPEG-4 ASP standardu. Použití B-frames sníží velikost videa až o 20% při zachování kvality, je to velmi užitečná technologie. Plno přehrávačů ale odrovná, oprava videa není možná.

GMC: Global Motion Compensation, metoda, která umožňuje definovat snímek jako celý posunutý oproti předchozímu. DivX kodek umí pouze 2-bodově, lepší kodeky (XviD, LMP4, Nero Digital) to dělají 3-bodově.

Význam: GMC existuje ve 2 různých podáních - ořezané v podání DivX a plně funkční u ostatních kodeků. GMC od DivX některé přehrávače zvládnou, plné 3-bodové GMC (XviD, LMP4, ND) ale složí 99,99% existujících stolních přehrávačů.

QPEL: Q-PEL rozdělí každý bod obrazu na 4, čímž zvýší jeho rozlišení a zpřesní detekci pohybu. Výsledkem je ostřejší obraz.

Význam: Q-PEL je další z technologií, která může přehrávačům zatopit. Většině současných přístrojů ale nedělá problémy. Zazlobit ale může v kombinaci s jinými jinak podporovanými technologiemi (DivX GMC).

2 MAX: Toto je poměrně podstatná informace, která udává, kolik je ve videu maximálně po sobě jdoucích B-frames. Zde jsou to 2, což je typická hodnota.

Význam: Některé přehrávače sice umí B-frames, ale pouze pokud je vždy jenom 1 izolovaný (není jich víc v řadě).

Na závěr dodám trochu suché teorie o standardech, ze kterých se vychází. Všechny zde zmiňované technologie jsou definované v ISO standardu MPEG-4 ASP (Advanced Simple Profile). Starší standard MPEG-4 SP (který ale není ISO) nemá povolené technologie B-frames, GMC a Q-PEL. Pokud nějaký přístroj hlásí podporu MPEG-4 bez dodatku, bude se jednat s největší pravděpodobností o MPEG-4 SP. Některé přístroje mají DivX certifikaci, ta říká, že musí umět osamocený B-frame (2 v řadě už ne) a Q-PEL. Ostatní není vyžadováno. Téměř žádný z běžně prodávaných přehrávačů nepodporuje MPEG-4 ASP kompletně.

Informace o videu

Okno s informacemi o videu udává spíš obecné vlastnosti videa, které by většinou neměly mít na jeho přehratelnost vliv. Je tu postupně délka videa, počet snímků, datový tok a faktor kvality (vyšší číslo = lepší kvalita, pro koukatelné video je minimum cca 0,2). Na další řádce je potom snímková frekvence. Dole je rozlišení a informace o poměru stran.

Význam: Každý přehrávač má nějak omezený bitrate, který zvládne. Běžně je to něco okolo 3000 - 5000 kbps. Maximální rozlišení je také dané a bývá to 720x576.

Komprese zvuku

Nejdříve je uveden formát (MPEG-1 layer 3 je správný název pro všem dobře známou MP3 kompresi) a vedle toho může svítit CBR (konstantní datový tok) nebo VBR (variabilní datový tok). Pod tím je samplovací frekvence, bitrate a počet kanálů.

Význam: U zvuku nemusí být podporované všechny komprese. V AVI se používá obvykle MP3 nebo AC3. Některé přehrávače umí jenom MP3 a některé dokonce jenom MP3 CBR a VBR neumí. V tom případě je nutné překomprimovat zvuk.

Vlevo nahoře ještě zobrazuje GSpot informace o kontejneru. Jde hlavně o interleaving (střídání zvuku a obrazu v AVI souboru). Pokud je toto špatně nastavené, může video škubat, rozbíhat se zvuk s obrazem atd. Opravit by mělo jít takové video nejlépe asi programem AVI-Mux GUI, poradil by si s tím i Avidemux nebo VirtualDub (pokud není komprese MP3 VBR).

Jak je vidět, existuje plno technologií definovaných ISO standardem (MPEG-4 ASP, MP3 VBR), které ale výrobci přehrávačů odmítají (respektive neumí dost levně) akceptovat. Těch parametrů, které mají vliv, je opravdu obrovské množství. Ideální je vytvořit si několik pokusných videí a těmi potom přehrávač otestovat. Tak se zjistí, co přehrávač vlastně umí a co ne. Pokud se najde video, které nehraje, lze ho porovnat s referenčním vzorkem s podobnými a parametry a hledat rozdíly. Někdy by ale opravu bylo zapotřebí mít kříšťálovou kouli.


Autor: vlada
Publikováno na serveru www.tvfreak.sk s autorovým souhlasem.