vlada nám odeslal(a) následující článek:
Detailní informace o videu v programu GSpot
Téměř všechny současné DVD přehrávače zvládají kromě základního formátu DVD-Video také další formáty videa. Typicky umí AVI s kompresí videa MPEG-4 ASP a zvukem MP3 nebo AC3 (Dolby Digital). Toto se většinou zjednodušuje výrazem ?podpora DivX?, což je značně nepřesné. DivX není žádný formát, je to pouze kodek, který převádí video do formátu MPEG-4 ASP. Většina vlastníků těchto přehrávačů dříve nebo později narazí na video, které jejich přístroj nepřehraje. Obvykle hledají problém v kodeku použitém pro kompresi, což je obvykle naprosto mimo. Skutečná příčina je v tom, že skoro žádný ze současných přehrávačů nepodporuje formát MPEG-4 ASP kompletně. Pokud zjistíte (například pomocí testovacích vzorků) schopnosti svého přehrávače, můžete potom již dopředu na počítači prověřit, které video bude hrát dobře a které ne. Některé problémy lze potom na počítači poměrně lehce napravit. Pro analýzu MPEG-4 ASP videa poslouží nejlépe program GSpot, který zobrazuje velmi detailní informace. Pro běžné uživatele PC je těch informací ale příliš a nedokáží rozhodnout, co je podstatné a co není. V tomto článku všechny důležité parametry rozeberu a poradím, jak opravit některé běžné problémy.
Program GSpot si můžete stáhnout
ZDE.
Parametry videa zobrazené GSpotem
GSpot má informace rozdělené do tematických celků a pro zkušenějšího uživatele
je to velmi přehledné. Zde je souhrn jednotlivých položek a jejich význam:
Komprese videa
Codec: 4-písmený identifikátor (tzv. 4CC, Four Character Code) kodeku
použitého při kompresi videa. Dá se velmi jednoduše změnit a vůbec nemusí
souhlasit. DX50 v této ukázce například identifikuje kodek DivX 5, což ale vůbec
neodpovídá skutečnosti.
Význam: Informace v políčku Codec je velmi důležitá. Je
například známo, že jakmile zde přehrávače od SONY uvidí XVID, video odmítnou
přehrát, protože to je podle nich pirátský kodek (Sony Pictures zatlačila na
technickou divizi firmy, aby XviD kodek bojkotovala). Některé kodeky také
používají 4CC, který není obecně známý a přehrávač takové video odmítne přehrát,
přestože to dovede. Důležitý je totiž formát videa, nikoliv kodek, kterým bylo
vytvořené. 4CC identifikace se dá velmi rychle změnit například prográmkem
FourCC Changer, který je součástí instalace XviD kodeku. Proces je velmi rychlý
a bezztrátový. Stolní přehrávače umí u AVI většinou pouze kompresi MPEG-4 ASP,
která je maskována 4CC kódy DIV4, DIVX, DX50, XVID, 3IVX, FMP4, LMP4, HDX4 a
dalšími. Spolehlivým řešením bývá změna na DX50. Pokud samozřejmě komprese videa
není MPEG-4 ASP (viz. dále), změna 4CC nijak nepomůže.
Name: Skutečně použitý kodek včetně jeho verze načtený z hlavičky AVI
souboru. Tato informace ale není pokaždé k dispozici.
Význam: Skutečný název kodeku je pouze informativní a neměl by mít na
přehrávání videa žádný vliv.
MPG4: Vpravo zeleně svítící MPG4 znamená, že video je ve formátu MPEG-4
ASP. MPG2 značí logicky MPEG-2 a H264 znamená formát MPEG-4 AVC alias H.264.
Význam: Jak již bylo řečeno, většina stolních přehrávačů zvládá pouze
částečně MPEG-4 ASP v AVI kontejneru. Plno přístrojů přehraje také MPG soubor s
MPEG-2 kompresí, některé nejnovější přehrávače zvládají i kompresi MPEG-4 AVC
(většinou v MP4 nebo TS kontejneru).
NVOP-PB/DF: Nulové snímky. A to pro použití v Packed Bitstream nebo
skutečně neexistující snímky (DF).
Význam: Některé přehrávače mají problémy s klasickými NVOP - DF
snímky. To jsou snímky, u kterých se kodek rozhodl, že jsou předchozímu tak
podobné, že je vynechá a pouze instruuje dekodér, aby předchozí snímek
zduplikoval. Některé přehrávače toto nepochopí a mají s přehráním takového videa
problémy. Packed Bitstream (NVOP – PB) je jedna ze 2 metod (původně vymyšlená
tvůrci DivX kodeku), jak dostat do AVI kontejneru video s B-frames. Prastarý a
omezený AVI kontejner toto jaksi principiálně nezvládá, a tak se vymýšlejí různé
obezličky. Asi je tu celkem zbytečné rozebírat, jak to celé funguje. Nutné je
vědět, že NVOP i Packed Bitstream dokáží některým přehrávačům zatopit. Zatímco
klasické NVOP (když svítí zeleně DF) z videa odstranit nelze, Packed Bitstream
lze rozbalit a video bez ztráty kvality v relativně krátkém čase překonvertovat.
Umí to například programy MPEG4 Modifier a Avidemux.
PVOP: P - frame, předvídaný snímek, klasická technologie MPEG komprese,
kdy se snímek odvozuje jako změna od předchozího.
Význam: Video bez PVOP sice existovat teoreticky může, ale prakticky
to je nesmysl. PVOP budou asi u každého MPEG videa se kterým se potkáte.
BVOP: B - frame, obousměrně předvídaný snímek. Je uložen jako jako změna
mezi předchozím i následujícím snímkem.
Význam: B-VOP jsou naopak už technologií, která tak standardní není.
Poprvé so objevila až v kodeku DivX 5 PRO, ale dnes jí používají téměř všechny
kodeky - XviD, LMP4, ND atd. Je samozřejmě zcela platnou součástí MPEG-4 ASP
standardu. Použití B-frames sníží velikost videa až o 20% při zachování kvality,
je to velmi užitečná technologie. Plno přehrávačů ale odrovná, oprava videa není
možná.
GMC: Global Motion Compensation, metoda, která umožňuje definovat snímek
jako celý posunutý oproti předchozímu. DivX kodek umí pouze 2-bodově, lepší
kodeky (XviD, LMP4, Nero Digital) to dělají 3-bodově.
Význam: GMC existuje ve 2 různých podáních - ořezané v podání DivX a
plně funkční u ostatních kodeků. GMC od DivX některé přehrávače zvládnou, plné
3-bodové GMC (XviD, LMP4, ND) ale složí 99,99% existujících stolních přehrávačů.
QPEL: Q-PEL rozdělí každý bod obrazu na 4, čímž zvýší jeho rozlišení a
zpřesní detekci pohybu. Výsledkem je ostřejší obraz.
Význam: Q-PEL je další z technologií, která může přehrávačům
zatopit. Většině současných přístrojů ale nedělá problémy. Zazlobit ale může v
kombinaci s jinými jinak podporovanými technologiemi (DivX GMC).
2 MAX: Toto je poměrně podstatná informace, která udává, kolik je ve
videu maximálně po sobě jdoucích B-frames. Zde jsou to 2, což je typická
hodnota.
Význam: Některé přehrávače sice umí B-frames, ale pouze pokud je vždy
jenom 1 izolovaný (není jich víc v řadě).
Na závěr dodám trochu suché teorie o standardech, ze kterých se vychází.
Všechny zde zmiňované technologie jsou definované v ISO standardu MPEG-4 ASP (Advanced
Simple Profile). Starší standard MPEG-4 SP (který ale není ISO) nemá povolené
technologie B-frames, GMC a Q-PEL. Pokud nějaký přístroj hlásí podporu MPEG-4
bez dodatku, bude se jednat s největší pravděpodobností o MPEG-4 SP. Některé
přístroje mají DivX certifikaci, ta říká, že musí umět osamocený B-frame (2 v
řadě už ne) a Q-PEL. Ostatní není vyžadováno. Téměř žádný z běžně prodávaných
přehrávačů nepodporuje MPEG-4 ASP kompletně.
Informace o videu
Okno s informacemi o videu udává spíš obecné vlastnosti videa, které by většinou
neměly mít na jeho přehratelnost vliv. Je tu postupně délka videa, počet snímků,
datový tok a faktor kvality (vyšší číslo = lepší kvalita, pro koukatelné video
je minimum cca 0,2). Na další řádce je potom snímková frekvence. Dole je
rozlišení a informace o poměru stran.
Význam: Každý přehrávač má nějak omezený bitrate, který zvládne.
Běžně je to něco okolo 3000 - 5000 kbps. Maximální rozlišení je také dané a bývá
to 720x576.
Komprese zvuku
Nejdříve je uveden formát (MPEG-1 layer 3 je správný název pro všem dobře známou
MP3 kompresi) a vedle toho může svítit CBR (konstantní datový tok) nebo VBR
(variabilní datový tok). Pod tím je samplovací frekvence, bitrate a počet
kanálů.
Význam: U zvuku nemusí být podporované všechny komprese. V AVI se
používá obvykle MP3 nebo AC3. Některé přehrávače umí jenom MP3 a některé dokonce
jenom MP3 CBR a VBR neumí. V tom případě je nutné překomprimovat zvuk.
Vlevo nahoře ještě zobrazuje GSpot informace o kontejneru. Jde hlavně o
interleaving (střídání zvuku a obrazu v AVI souboru). Pokud je toto špatně
nastavené, může video škubat, rozbíhat se zvuk s obrazem atd. Opravit by mělo
jít takové video nejlépe asi programem AVI-Mux GUI, poradil by si s tím i
Avidemux nebo VirtualDub (pokud není komprese MP3 VBR).
Jak je vidět, existuje plno technologií definovaných ISO standardem (MPEG-4 ASP,
MP3 VBR), které ale výrobci přehrávačů odmítají (respektive neumí dost levně)
akceptovat. Těch parametrů, které mají vliv, je opravdu obrovské množství.
Ideální je vytvořit si několik pokusných videí a těmi potom přehrávač otestovat.
Tak se zjistí, co přehrávač vlastně umí a co ne. Pokud se najde video, které
nehraje, lze ho porovnat s referenčním vzorkem s podobnými a parametry a hledat
rozdíly. Někdy by ale opravu bylo zapotřebí mít kříšťálovou kouli.
Autor:
vlada
Publikováno na serveru www.tvfreak.sk s autorovým souhlasem.