JVC GZ-HD7 - Svět videa - www.tvfreak.sk

Petr Jelínek nám odeslal(a) následující článek:

JVC GZ-HD7: EXperimentální HD-novinka

To jsme tu ještě neměli: Tříčipový FHD-prcek s optickou stabilizací, profi-objektivem Fujinon, HDD pro 60GB dat, úplnou amatérsky myslitelnou výbavičkou ovládání i přípojek; a nadto i s minimem (?) detailů pro kritizování! To je nová HD-Sedmička: bruneta lepé fazóny, ladných křivek a nejvyššího komfortu všem fajnšmekrům, kteří pomyslně postávají (a rádi?) před prahem kategorie profitočičů. Tak představuji do recenze krásnou novinku, jednoho z členů vůdčího kvarteta producentů videokamer, JVC HD7.

JVC GZ-HD7 váží holá 665 gramů (s akumulátorem a řemenem 750 gr.) a má míry 91 x 77 x 186 mm. Za objektivem s 10násobným přiblížením a 200násobným digitálním zvětšením jsou osazeny tři CCD-snímače s úhlopříčkou 1/5" a 570-ti tisíci obrazovými body na každém. Elegantní sluneční clona s nápisem FUJINON ZOOM LENS skrývá průměr závitu pro doplňky 43mm; a rozsah je 3.3-33 mm, s tradiční nedostupností čísel tzv. přepočtů na kinofilm. Z prvních upoutávek zaujme u HD7 deklarace vymoženosti optické stabilizace obrazu a k detailům objektivu si sem ještě přidám praktickou vestavěnou krytku s poněkud stísněným páčkovým ovládáním zprava těsně nad úchytem zápěstního řemínku. Napájení přístroje tvoří ze základní sady akumulátor s firemním názvem BN-VF815U a kapacitou 1.460mAh (viz dál). Hledáček s výsuvným okulárem (!) a gumovou očnicí je barevný, má 0,57" a úctyhodných 269kPx, v širokoúhlém LCD-panelu je přehledný displej s 207.000 body a mírou 2,7 palce. Vestavěný pevný disk má kapacitu 60GB a pojme až 5 hodin videa v nejvyšším módu FHD. Po suchém výčtu základních údajů pojďme na prohlídku exkurzním způsobem…

Zleva má JVC HD7 velmi dlouhou siluetu, jejíž protáhlost je umocněna černým lakem těla a dojem luxusu dotváří stříbrné logoprinty JVC a HDD na vnějším krytu LCD. Za mohutnou clonou je umístěn prstenec manuálního ostření a hned za ním jsou nahoře vestavěné stereomikrofony L-R. Z levého dolního okraje o kousek vyčnívá výstupek funkcí FOCUS ASSIST (viz dál) s aktivací ručního ostření a spodní hrana těla přístroje pod objektivem je doplněna vysouvací krytkou se slotem na SD-karty. Nad horním rámečkem LCD-panelu jsou ještě tlačítka AUTO/MANUAL a BACK LIGHT, čili kompenzace protisvětla; a kousíček nad nimi je velepraktický dílek pro všechny doplňkůchtivé fanoušky - totiž univerzální botka příslušenství, jež neomezí - oproti Sony - nasazení běžných potřebností, jež mohou přicházet v úvahu. Umístění botky je také domyšleno, protože zadní poloha obvykle zabrání zasahování např. externích mikráků do záběru. Povytažený okulár hledáčku odhalí malou páčku případné korekce dioptrického stavu kameramanova oka a my můžeme přejít na další stranu mašinky, poodkrývat její (velmi fešné!) zadní linie…

Vlevo vedle uložení již zmíněného akumulátoru jsou čtyři ovládátka: tlačítka A, S, BRIGHT a třífunkční čudlík (nahoru-dolů-zatlačit) M-MENU, jež může být na první pohled pochopen jako k orientaci v hlavní nabídce MENU, ale… Už první vyzkoušení ovládátka odhalí žádnou erekci (jo pardon, reakci :-D) v souvislosti s MENU, protože proti logice označení stanovuje jen hodnoty pro 3 výše zmíněná tlačítka: tedy pro (nahoře) A coby nastavení priority clony, druhé S jako volbu rychlosti závěrky a třetí BRIGHT pak jas EV (-6 až +6 v režimu video a -2 až +2 ve fotu). Vpravo vedle akumulátoru (nebo spíše nad ním) je mechanická západka jeho uvolnění a palcové ovládání hlavního vypínače i na volbu režimů video/foto (přehrávání se aktivuje pod LCD - viz popis dále) - samozřejmě pro zapnutí kamery s nutností povytáhnout tubus hledáčkového okuláru nebo otevřít LCD (je to Victor). Nad trojicí malých kontrolek zmíněných režimů s indikací připravenosti disku (nebo kontrolou nabíjení baterie v tomto režimu kamery vestavěnou nabíječkou) je foto-spoušť SNAP SHOT a vcelku rozumně citlivá kolébečka transfokátoru. Pravá strana obsahuje už jen zmiňované zavírání pro objektiv a krytku zdířek exterňáku MIC a AV-výstupu. Jděme k displeji…

Rámeček LCD-panelu je osazen na levém okraji informačním tlačítkem o stavu akumulátoru i při vypnuté kameře anebo možnostech naplnění pevného disku ve třech různých režimech kvality (viz též dále) a už zaplněnou kapacitou HDD. Počítáme-li míru od středu ke středu, nachází se tu o 12 mm níže pětifunkční element k orientaci v hlavní nabídce i pomocných volbách NIGHT a expozičních programů PROGRAM AE (tam mi chybí bodové světlo: postupně je tu PORTRÉT, SPORT, SNÍH, PROTISVĚTLO, SOUMRAK a VYPNUTO). Dalších 12 mm dolů je pak FUNCTION, po jehož aktivaci vyjede nabídka WB (balance bílé, AUTO, MAN. VYVÁŽ., SLUNEČNO a ZATAŽENO plus HALOGEN), EFEKT (zde vypnut nebo SÉPIE, MONOTON, KLASICKÝ a STROBOSKOP), TELE MAKRO (vypnuto/zapnuto), ZEBRA (vypnuto a 70 nebo 100%) a VLASTNÍ NASTAVENÍ, kde se řídí úroveň ostrosti obrazu a nechá zapnout i BAREVNÝ PRUH, což jsou možnosti na amatérskou třídu opravdu (!) nevídané. Vzhledem k rozsáhlosti hlavní nabídky kamery se u popisu MENU v dalších odstavcích omezím na obrázky a k nim přidám postřehy podle svého názoru zajímavé. Pojďme kouknout pod LCD-panel…

Ploška pod vyklopeným displejem obsahuje dva výstupy - S-Video a COMPONENT - a 4 tlačítka: pro volbu přehrávání SELECT PLAY/REC, INFO k indikaci všech dostupných údajů o natočeném klipu na displeji (pořadové číslo, datum a čas pořízení, délka klipu, kvalita a možnost ochrany proti smazání), dalším pod ním je DIRECT BACK UP/EVENT, po jehož stisku bez vypalovačky lze zatřídit uvažovaný i již natočený klip do kategorií podle uživatele. Je tu 30 profilů ve třech stránkách po 10-ti, přičemž každá další desítka je opakováním s jaksi dodatečným pořadovým číslem (např.) SPORT1/2/3 atd. Hlavní nabídka kamery je proti ostatním kolegyňkám s přízviskem Everio výrazně rozsáhlejší, což se zdá býti logickým (za ty prachy :-D). Po zmáčknutí MENU vyjede jakési skupinové třídění na kategorie VIDEO, STATICKÝ OBRAZ, OBECNÉ, NASTAVENÍ VÝSTUPU (velmi zajímavé!) a MÉDIA; a intuitivním způsobem se do nich vstupuje dál nebo se vrací pomocí pětifunkční páčky (na 4 strany+stisk), výše již zmíněné. Pro fanoušky oboru tedy vyberu odlišnosti od jiných modelů Everio…

Kvalita záznamu má tři módy neboli stupně kvality: FHD (že by Full High Definition?) coby volbu maxima toku dat s VBR a rozlišením 1.920x1.080, další 1140 CBR na videoklipy ve vysokém rozlišení 1.440x1.080 s CBR (konstantní rychlostí toku dat) a nakonec ještě SP-režim pro poměr 1.440x1.080 a variabilní přenosovou rychlostí VBR. V kolonce ZOOM jsou volbami 10x a digitálně 40x nebo 200x a posledním odlišením od spotřebnějších modelů je možnost ÚROV. EXT. MIKROFONU (ON/OFF). V části Fotografování (tj. STATICKÝ OBRAZ) je zajímavostí například nastavení citlivosti ISO (kromě AUTO lze volit 100-200-400), variantní SÉRIOVÉ SNÍMÁNÍ (dokonce s možností různé doby expozice) a SAMOSPOUŠŤ na 2 nebo 10 vteřin. V oddíle OBECNÉ lze kromě jiného nastavit jas displeje, vypnout gravitační ochranu proti pádu (např. pro sebevražedné kusy zvané parašutismus :-D) a zvolit barvu zajímavé funkce ASISTENT ZAOSTŘOVÁNÍ modrá-zelená-červená (!); a to pomocí již výše ve 3. odstavci zmíněného předního tlačítka FOCUS ASSIST…

Mimo PRIORITY hledáček-LCD a pak zobrazení údajů na obou displejích anebo TV-obrazovkách je OBECNÉ vyčerpáno a joystick může skočit vlevo na výstupy. Tady lze volit různé parametry dostupných zdířek; obrázky napoví: mimo jiné si uživatel může nechat téci signál z S-Video jako 16:9 nebo 4:3, z komponentního výstupu lze dostat 576i nebo 1080i, z i-LINK výstupu (F-W - tj. IEEE1394) lze tahat 1440 CBR anebo DV a podobně. Posledním oddílem nabídky je tady skupina MÉDIA, v níž lze najít obdobu defragmentace disku s označením VYČIŠTĚNÍ HDD, formátovat HDD, smazat data bez formátování, provádět totéž s paměťovou kartou, vynulovat soubory atd. Myslím, že přístroj je konečně už zevrubně popsán a doprovodné obrázky napoví. My se můžeme plynule přenést na zkoušení vlastního natáčení, tedy k primární činnosti, kvůli které se šikmoocí kamarádi daleko za oceánem snažili cosi stvořit; a myslím, že to nadmíru zajímavé technické dílko jim ostudu neudělá. Akumulátor mám plně nabitý (ukazuje po stisku patřičného tlačítka 70 minut s LCD a 80 min. s hledáčkem) a jdu na to…

Start poměrně pomalý - naměřil jsem zprůměrovaných asi 7 vteřin - ale víme, že za tento údaj by byli majitelé DVD-kamer vděční. Drží se to v intencích větší ručky velmi (!) pohodlně a kdyby byl ještě výklopný tubus hledáčku, už bych asi oněměl (:-D). Po delší práci se celý přístroj poměrně dosti zahřívá, ale teploty spodní strany těla nepřesahují příliš lidskou úroveň (tipuji maxima do 45°). Zmáčknutí video-spouště zahajuje nahrávání téměř okamžitě a po ukončení je nutno počítat jako u každé diskovky s prodlevou než si to ustele a lehne. Mé chápání ergonomie videokamery naplňuje HD7 velmi uspokojivě - bavím-li se samozřejmě o kategorii malých mašinek, pro něž jsem už použil výraz ručka. Transfokátor najíždí příjemně i se svým průběhem zrychlování a pomalejších nájezdů-odjezdů v detailech, s kapičku kulhající indikací najížděného přiblížení. V plném detailu ale odhaluji poněkud slabší stabilizátor, alespoň proti stejně označeným vymoženostem na kamerách Canon anebo Sony: projevem je jakési jemné poskakování; a to dokonce s oběma rukama opřenýma např. o střechu auta. Možnost problému "kus od kusu" prozkoumáme a dáme brzy vědět…

Vyrovnávání s přesvětlenými scénami přivíráním clony (a obráceně) je bez výtek, všechny již popisované režimy fungují, jak by u (maloobchodního) vrcholu tohoto producenta měly. Gumová očnice se mi zdá velmi pohodlná, tubus hledáčku nezapadá dovnitř ani pod rozumným tlakem patřičné části obličeje, prvky manuálních voleb na těle vpředu i vzadu se zapisují do tzv. hmatové paměti velmi rychle a i rýhovaný prstenec manuálu je dostatečně velký, aby prsty levičky neovlivňovaly u sluneční clony záběry: povedený kousek, vážení, povedený. Displeje hledáčku i výklopného panelu jsou tvořeny velmi (!) přehlednými zobrazovači, což jsem uvedl i v druhém odstavci hlavního textu. Má-li kameraman nasazen například externí mikrofon - vyfotili jsme čtenářům GZ-HD7 s modelem RØDE Stereo VideoMIC - může řídit i úroveň nahrávané audio-stopy a celá černočerná krása pak vyhlíží opravdu zajímavě. Nakonec ona popisovaná Sedmička tvoří neoficiální strop všech maličkých HD-kamer; a navíc je v podstatě ztělesněním vzývané kombinace s plným HD-záznamem a pevným diskem coby médiem, že ano…

Jako vždy: kurzor napoví název i velikost, kliknutí zvětší

Galerie Videosnímků a Fotografií. Vybral jsem opět několik obrázků z videa - jež si nazýváme my Videosnímky - a Fotografie v nejvyšší kvalitě (16:9), aby potenciální zájemci mohli posoudit souhru všech fines krásné brunetky. Zvolil jsem kombinaci 6-ti Videosnímků a 2 fotek, protože právě na mrtvolkách z videa se dá leccos ukázat. Zleva je tu tedy zvěř, chována kousek za Brnem v Rebešovicích, následuje fešný pes v jedné naší restaurační zahrádce (mrkněme mu na ucho a nohu židle za ním), třetím snímkem je šnek zase na vlastní zahradě autora a pak plný ZOOM na známý brněnský M-Palác. Dvojici 5 a 6 tvoří demonstrace transfokátoru s najetím a plným WIDE jedné z pamětihodností Brna (to není soutěžní otázka, nepište :-D) a prémiově přikládám jinou demonstraci (596kB): nevydařeně zastavené a uložené prokládání i s názornou aberací vpravo na bundě divačky. ANO, HD7 nahrává prokládaně a rozhodně se u ní nedá zvolit jiný mód! Hledači obrazových kvalit si (doufejme) přijdou na své; a já si ještě dovolím přidat kapku textu se zjištěními, které jsme s kolegou Pavlem při bádání zjistili. Doporučuji zvídavým a fanouškům, aby vytrpěli i následujících několik řádků…

Přestože někteří diskutéři mi asi neodsouhlasí kacířskou (?) myšlenku vypalování Full-HD na běžné DVD-disky, musím je ubezpečit, že CU-VD40 (čs. WEB) to opravdu (kupodivu?) UMÍ: evidentně sice vypaluje HD-klipy "jen jako data" - což znamená NE-kompatibilní s běžnými domácími DVD-přehrávači - ale i tak se s uvedenou vypalovačkou stává HD-7 nyní jediným přístrojem na trhu, jenž nevyžaduje žádné novoty typu Blue-Ray a podobné neprobádanosti. Po připojení (snímky z K800i) DVD-vypalovačky (o níž je i aktualita) jsme proceduru vypalování řídili na LCD-TV přímo z kamery. Celkový čas klipů 18:18 minut zapisovala VD40 cca 5 minut a poté ještě asi 2 minuty disk uzavírala. Po volbě přehrávání na připojené LCD-televizi Acer s HD-rozlišením až 1920x1080 přehrála sice bez zastavení celý disk, ale s cuknutími mezi scénami (zlomky vteřiny). To se zase neděje při reprodukci přímo z kamery, ale ta vždy přehrála jeden den natáčení - třeba i s 10-ti sekvencemi - a chtěla k další činnosti pohladit, jeden cukřík a znovu zvolit PLAY (:-D). Zmíněná délka klipů představovala dle PC-prohlížeče 2,25GB dat; a tady je další rozpačitost. Je-li totiž datový tok v maximu kvality HD7 až ke 30Mbps, měla by tvořit za každou vteřinu videa asi 4MB dat: jenže disk nebyl plný více, než zhruba z poloviny! Matematické operace evidentních nesrovnalostí (ano, točeno FHD), resp. pojmy kolem HD nechme na čtenáři a slibme, že se k tématu na stránkách vrátíme…

Několik postřehů z (krátké) praxe. "Hrál" jsem si s brunetkou z Victorovy stáje přes 14 dní (do naší firmy dorazila prvnička 2. května 007) a stejně jako druhdy popisovanou HV10 jsem ji brával pečlivě zabalenou do bublinek na cyklistické výlety a natáčel v různých podmínkách i různém osvětlení kratší i delší sekvence. A (zatím) zřejmě jediné pohodlné řešení, co s videem po zaznamenání dál, naznačily předchozí řádky (nákup VD40), ale problematika snese pár vět navíc. Zkoušením přehrávání videí na disku vypáleném VD40 jsme odhalili mj. jejich (ne)kompatibilitu s domácím počítačem (v něm BSP vyrábí jakési kostičkové horory s patřičnou zvukovou kulisou) i stolním PC na prodejně: např. WMP je přehrává normálně s občasným cuknutím podle výkonu PC, ale vypalovačka samozřejmě prostřednictvím HDMI tlačí videa v plné náloži i do velké LCD-televize (HD-ready záhodno). Spuštění v PC mimochodem probíhá např. tak, že kliknu na DVD-mechaniku - obsah HDD kamery je shodný s vypáleným DVD-diskem - a z adresářů EVERIO_I a EVERIO_V vyberu ten druhý; po čtvero otevřeních dalších najdu soubory s příponou TOD, jež představují samotné klipy. DVD-rekordér (mám Panasonic DMR-E65) mi po zkoušce čtení vypáleného DVD-disku suše oznámil UNSUPPORT a bylo vymalováno…

Pinnacle VS10+ soubory z HD7 ani neotevřel a my tedy musíme počkat, co s tím udělá právě od tohoto týdne dodávaná verze VS11. Jinými slovy: jde o další mašinku, která - ač k ní ihned začali dodávat CU-VD40 - bude ojedinělým zjevením kvůli (zatím) neúplnému řetězci domácího videa. Velectěné čtenářské publikum by tady dozajista uvítalo nějaká srovnávání s očekávanou HV20 i dalšími zajímavostmi maloobchodu, ale na tohle si jednak musíme počkat i my (prý se pokocháme ještě v květnu) a za druhé upřímně přiznejme, že na laboratorní zkoušení nejsme ani my, ani zřejmě žádný jiný subjekt v naší malé zemičce zařízeni. Zkusím tedy shrnout JVC GZ-HD7 jaksi selským rozumem: Elegantní a velmi dobře vybavená HD-videokamera pro fajnšmekry bez šetřivých mozkových buněk se všemi myslitelnými konektory a asi i nejvyšší z možných kombinací pro fandy amatérských videokamer, slušný objektiv loga FUJINON (bavíme se stále o kategorii MINIATURNÍCH kamer, že!), velmi dobré osazení a téměř všechny možné varianty (!) manuálních nastavení. Nevídané výhody proti ostatním HDD-kolegyňkám vidím v přítomnosti hledáčku i v osazení kapacitně výjimečným pevným diskem, v rozlišení obou zobrazovačů i v tom, že nechybí např. botička nebo mikrofonní zdířka. Přidám negativa, i když se mi nechce.

Akumulátor potřebuje dokoupit "pomocníka", plný ZOOM neustojí ani anoncovaná OPTICKÁ stabilizace obrazu a okulár hledáčku mohl být výklopný nahoru. Úroveň audio-signálu lze řídit jenom s připojeným exterňákem, ale tohle já chápu. Vnitřní osazení CCD-snímači se mohlo vyšňořit asi o kousek většími úhlopříčkami, protože v opravdu šerých scénách je HD7 přece jen slabší, než například druhdy vzývaná fajnšmekrova milenka GS500 nebo další vyšší (mini!) kamery v segmentu maloobchodních. Nakonec ani netušíme, kde ty zvláštní (nikde neosazované) čipy Victor vzal, ale tohle nezjistíme jen tak a raději to necháme koňovi, ten má větší hlavu. Nejlevnější metoda přehrávání - protože bez investice do vypalovačky VD40 - přímo z kamery do patřičně HD-READY televize sice možná už příliš nebude o zmíněné selské logice, ale vzhledem k neexistenci páskové mechaniky s patřičným opotřebováváním u HD7 a nakonec i (v ČR) dvouleté garanci s jistojistým zastaráním stroje do jejího konce bych možná (zatím) mávl rukou i nad tímhle problémem. A upřímně se přiznávám, že tahle Sedmička mi přes všechny výhrady hoooodně pohladila dušičku, osahejte si ji někde a uvidíte, jen raději do obchodu vstupte s prázdnou peněženkou, mohli byste ji totiž klidně i dost "podojit"…